1 MUŽ, 1 BICYKL, 1016 KM, 7 DNÍ, 1 X DUŠE, 7 X TUŇÁK V OLEJI, 1 X TABÁK Krátká vzpomínka na jedno dávný léto. Mechanik a jedna z duší Bajkazyl KRU Prokop se na jaře rozhodl, že dojede na svý ocelový FIXCE hodně rychle z Prahy do Bernu. V červenci tomu dal tvar –  a bylo to fakt rychlý, tvrdý i dojemný.

240 

Jsou čtyři ráno, horká červencová noc bolestně přeťatá v půlce. Přesto vstávám natěšenej jako malej kluk na vánoce. V půl pátý už svištím po cyklostezce směr Plzeň, přes Neumětely a Hořovice. Cesta krásně utíká, tohle nejedu poprvé. Premiérově jsem tady s bagáží, na fixce a s úplně jasným cílem. Šlapu jako ďas, chci za týden dojet do Bernu a dnešní cíl zní “Dunaj kdekoli v Německu”. Kolem poledne jsem v Plzni, jedna velká točená a hurá na Pasov. Samozřejmě se chci před čárou ještě pořádně nacpat. Kousek za Domažlicema volím Chodovskou baštu dle cedule „Restaurace 500m“ . Cedule super, ve skutečnosti je to tak čtyřikrát tolik do nehoráznýho kopce. Jídlo celkem v poho, vyrážím na hranice, cestou pokořuju svůj fix rekord – a to hodnotou 62,6 km/h.

Začínám bejt docela utahanej, jsem za hranicí, v nohách plnejch 240 kilometrů. Dopřávám si zaslouženou koupačku v Dunaji a za svitu úplňku jdu do houpací sítě. Cestou mám první defekt, ale píchlou duši měním úplně bravurně během pár minut.

170

Noc výborná, až na komáry, ráno ještě lepší. V dálce vidím kance, skoro na dosah kolem běhá liška a Dunaj je plnej čápů. Ranní koupání a kolem půl šestý znova v sedle svištím vstříc cílům Cham, Roding a Regensburg. Asfaltová cyklostezka je plná: závodníci, důchodci na elektrokolech a spousta neuvěřitelnejch výletníků. Perfektní do tý doby než se z hráze Dunaje stane rozpálená výheň: teploměr ukazuje 43 stupňů, dvakrát se ztrácím, vyjedu největší kopec v okolí ze severní a pak z druhý strany a po 50 kilometrech čistýho utrpení zjišťuju, ze jsem dojel do stejný vesnice. Naštěstí potkávám skvělýho mladýho místního bajkera, kterej mi ukazuje cestu a jen tak tréninkově si se mnou zajíždí 15 kilometrů, aby se přesvědčil, že Dunaj opravdu najdu. Dostává za to Bajkazyl žvejky s pozvánkou na limo až bude v Praze. Cesta pokračuje, na 170 kilometrech to pro dnešek balím. Plácek na spaní hledám až do tmy a nejlepší místo je nakonec hřbitov. Noc trávím na katafalku v kapli. Komáři nikde.

140

Ve 4 ráno mě budí místní důchodce, kterej jde zalejvat kytky. Nemá smysl tady dál bejt, takže razím směr Ingolstadt. Cesta se motá podél Dunaje, vedro jak v peci, dnešek vyhlašuju jako relaxační, takže hodně koupání. Po kafi, cigáru a tím pádem krásný pauze v Ingolstadtu pokračuju směr Donauworth. Jede to úplně samo, přestože tacháč hlásí, že pomalu, ale jistě stoupám. Ptám se místních na kemp, ale je to drahý, daruju další Bajkazyl žvejky dvěma německým dámám, které mě na pláži malýho rybníka hostí ovocem a štrůdlema vyrážím hledat alternativu. Je tu hned, stará pískovna a krásná rozestavěná vila na břehu. Vybírám si nocleh v prvním patře, večeřím pizzu od Turka přes ulici. a s výhledem na oblohu usínám v centru nějaký vesnice nekde za Donauworth. V nohách celkově víc než 500 kilometrů, takže lehnu a okamžitě spím jako mrtvola.

150

Ráno je svět zase do růžova, zase balím úhlednej balíček na nosič (výbavu jsem na startu zredukoval na spacák, otvírák, plavky, žabky, karimatku, lžíci, dvě trika, ručník, mikinu, lepení, pumpu, patnáctku klíč a nejtovačku), snídám zbytek pizzy z večera a vyrážím vstříc dalšímu dni. V 6 ráno je 21 stupňů, jedu směr Ulm, kde doufám dostanu v infu potřebnou cyklomapu. Je ovšem neděle a tím pádem v Německu všude zavřeno. Mapa mínus, ale německý stezky maj tak dokonalej ordnung, že se není čeho bát. Jedu dál směr Sigmaringen. Při ověřování směru mě jeden řidič zasponzuruje desetieurovkou. Svět je krásnej. Samozřejmě dostává obratem třeti Bajkazyl žvejky se zakroužkovanou adresou a pozvánkou na flamendráka. Venku perfektních 41stupňů, takže si pro jistotu dopřávám koupání v Marchtal. Sbírám další konzervu od tuňáka a pomalu se směruju na Bodamský jezero. Chybí mi ale ještě tak 150 kilometrů. Míjím vodácký hotel, kde hodlám investovat sponzorský dar do icecafe. Padá na mě únava a ptám se na ubytovani. Noc se snídaní za 15 eur což jde, ale já jedu přísnej low-budget. Ptám se na levnějsí variantu bez snídaně, prej za 10, pátrám dál a zjišťuju nejlevnější variantu: garáž a prý zadarmo. Beru a investuju úsporu do grosse schnitzel. Ukazuju zvědavému osazenstvu zahrádky gasthausu svou trasu a dojatá paní domácí mi nabízí pokoj s palandou a sprchou zdarma. Jsem vděčnej, protože venku právě startuje bouřka, kterou bych v garáži rozhodně prožít nechět. Ráno jí nechávám ve schránce liebesbriefe a čtvrtý Bajkazyl žvejky. S pocitem, že na světě snad ani nemůže bejt líp nechávám gasthaus ve vesnici Emeringen za zády.

20, 15, 3

Jedu směr Bodamský jezero a už se nemůžu dočkat. Nohy točej skoro automaticky průměrná rychlost 20 v hodině a mozek si do toho nekontrolovaně píská mix od lidovek přes pop po koledy. Je pravděpodobný, že někomu z místních připadám jako pošuk, ale je to čistá radost. Před Bodamským jezerem se odkláním od Dunaje a přes pár menších kopečků ukrajuju ze vzdálenosti mezi mnou a pláží. Jsou dvě hodiny po poledni a já se konečně koupu v bodamským. Oědvám tuňáka s bagetou, avokádem a spoustou salátu co roste všude po cestě kolem. Na tohle jsem se fakt těšil, takže “chilluju” – koupu se a obdivuju perfektní holky v bikinách. Večer hledám bydlení a bohužel to vypadá, že budu muset do kempu. Všude je spousta lidí a úplně se netvářej, ze by bylo možný použít něčí balkon na noc. Volim kemp na kraji jezera. Z 15 eur za stan ukecávám majitele na třetinu za spacák na zemi a k tomu jeden lahváč. Férová dohoda. Investuju do sebe ještě jedno točený v místní putyce, kde potkávám brigádnici Adélu z Moravy. Ve finále do sebe nakonec zainvestuju tři kusy.

160

Ranní výtečný nude koupání v bodamským, balím nosič a frčím hledat místo na snídani. Trhám si hromadu ostružin, snídám koblihu s kefírem a těším se do Švýcarska. Pokračuju podél Rýnu přes vodopády Zurzach až na hranice. Na čáře dostávám vytištěnou google mapu a hurá k Aaře, nejdelší řece, která začíná i končí ve Švajcu. Těším se na koupání, jedu s vedrem o závod a zřetelně cejtím, že terén už je o dost vlnitější než podél Dunaje. Pípá esemeska od Jakuba, že mám před sebou max 160 km, to prostě dnes dojedu. Když se ale po kopcích konečně dostávám k řece, dávám zaslouženou lázeň a kouřím s místníma místní dobroty, začínám si připouštět, že do cíle dorazím až den nato. Projíždím a opouštím úžasný místo jménem Brugg a jedu odhodlaně směr Bern. Pomalu padá tma a volím tedy ještě jednu noc pod mostem. Jsem kousek od cíle a nemůžu dospat.

56

Snídám kafe na pumpe a ukrajuju posledni zbytky mý pouti. Po 20 minutách svižný jízdy míjím ceduli BERN 56km. Myslel jsem že mám před sebou ještě tak dvě stovky a potkat tohle včera tak to dojedu, ale teď je mi to fuk. Dál už jedu úplně na pohodu, mávám na krávy a ovce a nemůžu uvěřit ze je to už jen tak malej kousek. Po dvou hodinách vidím ceduli Bern, předměstí je dost dlouhý, ale za chvíli už sjíždím od nádraží do centra. Na oběd dávám slavnostního tuňáka v parku u řeky s výhledem na parlament. Odpolední koupačka přímo v centru a čekaní na kámoše Jakuba, až přijde z práce a vyzvedne mě na pivo.V nohách krásných 1016 KM za 6 a kousek dne převýšení necelých 6500 metrů. V duchu děkuju sám sobě, svýmu bajku a všem supportérům (kromě BJKZL ještě Petr, Jakub, neznámý německý driver, neznámá německá hoteliérka a Vojta. Byly to stovky hodin úplně čistý radosti.