Bajkazyl Boy Vojta Hruby na vyznamnym zavode v Berlinu.

Big city, hype scena, vybornej vykon.

THE ROUTE

Je krasny slunny sobotni dopoledne, rok 2016 se pomalu lame v polovine, sedime ve vsema milovanym VWT4 a pred celnim sklem ubiha nejmonotonnejsi obraz ever. Presto ho mame hodne radi – dalnice do Berlina, prostoru, kterej dava. Nejblizsiho z Prahy, ktery jsme pro zmenu hodne svejch emoci dali my.

Na zadnim sedadle dva teenageri s BMXkama, na prednim ja a za volantem Kontra. Jsem nezvykle tichej: v hlave mi srotuje velka vec. Zitrejsi zavod, jemuz fanousci rikaji hrde Fixed World Championships“. Na startu vic nez 500 lidi a ani jedna brzda. Oficialne se to jmenuje Fixed 40two FGWS a za temito slovy se skrejva vic nez 40 kilometru po dalnici a v centru Berlina, asistence policie, fixie, a prumerna rychlost v pelotonu okolo jen malo pod 50km-h.

Takhle velkou akci jedu poprve. Zavody mě chytly loni na kriteriu v Drazdanech. Muj prvni poradnej race, nedopadl jsem vubec zle a hned jsem zacal resit vyssi cile. Muj trenink nabyl nikdy vic nez jezdeni po meste. Ted jsem asi ale zacal svy city transporty naschval protahovat, idealne pres strahov a jiny prazsky kopce, abych potrapil stehna. Mel jsem pocit, ze se muzu stat dobrym jezdcem evropsky mestsky fix sceny a zacal resit stroj.

Moje fixka byl vzdycky prevarenej bastl par excelance, jen tezko bych s timhle mohl vyrazit na takhle velkej a oficialni závod. Mozna by mi ani nepovolili start. Planoval jsem nejakej podivnej taiwan, ale jednou mi Kontra nahodou ukazal v Meetfactory drahovýho Cannondala (pokud se za nej da povazovat middle class track model Capo). Hned jsem vedel že tohle musi bejt muj partak do Berlina.

Bajk mame, dress-code klasickej ja: sortky z ustrizenejch dzin, mentolova kosile po dedovi, stary tretry a neuveritelny fusekle. Smejeme se s Kontrou tomu bizzaru a je nam jasny, ze na startu budou samy obepnuty barbie – proste nic uchylnejsiho nez tohle.

Odpoledne dorazime do mesta, parkujeme na Templehofu. Andrej a Josef jedou checkovat berlinsky BMX spoty, my s Kontrou jedem do mesta. Mladsi cast KRU ma jiny touhy, spi jinde a sraz domlouvame az na nedeli vecer. Davame trojuhelnik Neukoln, Kreuzberg a Prenzlauer Berg. Objizdime Kontrovy spoty, cili oblibeny bistra, bary a mista. Libanonce z Rissani na Spreewaldplatz, kavarny na Oranienstrasse, Kottbusser Torr, Laussitzerplatz, kasarna Bethanien, Landverkanal, kopec od reky na Danzigerstrasse, Maurerpar a dalsi. Vecer, 12 hodin pred startem se stavujeme v Mitte na oficialnim mejdanu. Je lokalizovanej v jedny z prodejem Oakley, nejvetsiho sponzora. Pred vchodem neuveritelne vychytany drahovky, kluci v elastakach, tuna hipsteru, blondyny, blbej DJ a plechovkovy pivo. Esencialni sponzorska nuda.

Jedeme brzo zpatky do auta na Templehof, rano v 8 vyrazime z busu do akce.

BIG START

Kontra se probouzi pred sedmou, do busu pere ranni slunce, stiha running na tom uchvatnym obrovskym zrusenym letisti, ktery Berlinani nechavaj po dohode lezet bez developementu a pestujou tam rajcata, behaj nebo grilujou. Z naseho pohledu perfektni pristup k verejnymu prostoru.

V osm vstavam i ja a vezeme se v sedlech dolu do Kreuzbergu. Rychla snidane, kafe a pak uz HauptBahnof. Berem vlak do Ludwigsfelde, cestou na nastupiste registrujeme desitky fixkaru, mijime Erikovu Festku a potkavame se s ceskejma jezdcema. Domaci svet je malej, je tady Defekt Crew, drahovej garazovej tym, Honza a Erik z Fun Bikes a par dalsich lidi, kteri stejne jako ja jedou solo za sebe. Zname se vsechni.

V 11 prijizdi nas train a do nej se rvou desitky kol. Vagony plny, nalada uvolnena, kluci vysvetlujou zvedavejm starsim spolucestujicim, co je to fixed gear a jak velkej zavod je ceka.

Na nadrazi v Ludwigsfeldu kus za Berlinem nas lezou z vlaku stovky. Hodne dobrejch kol, vychytany hadry a tretry, ktery jsem snad jeste nikdy nevidel. Fotografove a vubec vsechno, na co nejsme zvykli.

Velky jmena silnicni ani drahovy cyklistiky tady nejsou, riziko zraneni je pro dobre placeny jezdce prilis velky. Je tu ale dost profi a poloprofi FG tymu, vcetne CINELLI nebo 8bar.

Nektery garazovy tymy vcetne kluku z Defektu to berou dost vazne. My s Kontrou se flakame na chodniku a delame si prdel z jejich nasazeni.

Rozjizdeni na valcich vynechavam, do bidonu tankuju nealko a nervozne cekam. Razeni pres startovni lajnu trva snad hodinu. Radim se dopredu, verim ze se zvladnu povesit za nejlepsi.

RACE

Odstartováno. První kilometry se nezávodí, auto na čele kontroluje maximální rychlost. Lokty jsou ale dost ostrý, nikdo se nechce ocitnout na chvostu. Daři se mi držet vepředu. Nájezd na dálnici, prudká zatáčka a začíná se fakt závodit. Rychlost v mžiku stoupá ze 30 na 50 km za hodinu. Peloton je neuveřitelně masivní, rameno na rameni, řetězy hučej, cejtim se jako ve vosím hnízdě. Očima skenuju pohyb přede mnou, je to chvílema fakt o hubu. V jeden moment se přede mnou strčí dva závodníci, zpomalí, a já se jim jen tak tak stíhám vyhnout. Jsem mrtvej strachy při představě, že bych se skácel pod ty stovky frčících fixek za mnou.

Šílenou rychlostí točim pedálama, převod je na hraně, ale dá se to zvládnout. Tuším že v druhý části budu za lehčí převod, kterej jsem zvolil, rád. Tempo je šílený. Nájezd z dálnice do města je zhruba v polovině trati. Jestli jsem se bál v pelotonu na dálnici, tak jsem teda nevěděl co přijde. V jedný z prvních zatáček sleduju, jak se jeden závodník nevejde na silnici a letí přes ostrůvek do protisměru, dost šílenej pád. Crashů pak vidim ještě několik, naštěstí žádnej těsně přede mnou.

Na Templehofu se peloton začíná natahovat a dělit. Absolutně nestíhám čelo, snažim se udržet skupiny přede mnou, ale je to nad moje síly. Projíždějí kolem mě další a další skupinky, v jedný Honza Koutný. Povede se mě zachytit až za několikátou v řadě. Tempo lehce klesá, vítr fouká proti nám, a teď tedy můžu bejt vděčnej za lehkej převod. Ve skupince asi 6 jezdců dojíždim absolutně vyčerpanej do cíle. Průměr okolo 40 kilometrů za hodinu.

CHALENGE

Valime se s klukama na chodniku, zkousime ulevit stehnum a jeden pres druhyho hazime dojmy. Simon Mateju a Honza Koutny z Defektu 38. a 73. misto, ja 87. flek, zbytek Cechů dal a mnohem dal vzadu. Vzhledem k nasazeni se nam s Kontrou zdá, že muj výsledek je vlastne docela bomba. Mame oba velky ocekavani a planujeme, co vsechno projedeme a jak me muze nase spolecna KRU podporit. V tenhle uzasnej den jeste netusime, že zivot nas nakonec oba povede jinam. Zavody nejsou to, co by se veslo do myho zivota mezi skolu, holky, praci a dalsi veci. Kontra coby moznej support to ma pri svym rozptylu – sice v jinejch konturach – ale hodne podobny.

Presto to bylo v mnoha smerech zasadni utkani.